Ahoj, všichni malí i velcí.
Tvoříme po radost
Dnes se Večernice vydaly do přírody k přehradě STAVIŠTĚ.
Stali jsme se tedy malými ekology, přírodovědci, badateli… Vydalo se 8 Veverek a 5 Kuřátek pod vedením průvodkyně z CHKO Žďárské vrchy a paní učitelek z obou tříd.
Putování začalo ujasněním oblasti Žďárských vrchů, pojmy o ochraně přírody a zamyšlením nad přírodninami dané lokality.
Vydali jsme se do terénu.
1.zastávka – říčka Staviště – zhlédnutí raků signálních
Tak to byla vskutku novina, že v této říčce žijí raci, viděli jsme hned 4 a tak snadno vylovené pod kameny říčky. Ale nelovte je a nepřenášejte jinam, vytlačili by raky říční a to by byl velký problém. Rak signální je agresivnější a může mít nemoci, které by přenesl dál.
2.zastávka – břeh nádrže Staviště – svačina a do planktonky lovený plankton z nádrže
Chtěli jsme se dozvědět, kolik planktonu a jaké velkosti obsahuje nádrž. Paní průvodkyně nahodila planktonku (vak na sběr planktonu) ve vodě, přelila do sklenička obsah vaku a my jsme lupou studovali drobné živé organismy ve vodě. Plankton byl drobný, málo viditelný, avšak při ustálení hladiny bylo vidět pohybující se drobné organismy.
3.zastávka – rybníček skrytý v lesíku – pozorování planktonu stejným způsobem
Tento rybníček, o kterém nikdo z nás neměl ani tušení, byl na plankton mnohem bohatší. Výlov proběhl stejně, pozorování také, objev byl ale překvapivější. Rybníček byl rozkvetlý pro nás neznámou vodní rostlinou a kolem jsme očekávali kvákání žab. To však nepřicházelo v takové četnosti, jak se zpočátku čekalo.
Zvuky žab nám paní průvodkyně simulovala reproduktorem, z kterého vyloudila hned 6 různých druhů žabího kvákání. O žabách a jejich kvákotu byla i následující hra. Děti tvořily skupiny, vylosovaly si obrázek 1 druhu žáby. Musely dle odborné knihy pojmenovat daný druh a vnímat odlišnosti jeho kvákotu vůči jiným druhům. Pokud děti mezi jiným kvákotem uslyšely ten svůj, vyskočily jako žabka.
4.zastávka – studánka – voda vyvěrá ze země
Došli jsme přes pole ke studánce. Odkud se voda bere? Kde se tu vzala? Děti tvrdily, že přitekla z rybníku nebo že napršela. Ale rybník nad studánkou nebyl.
Déšť tomu pomohl, ale tím, že se voda vsákla do půdy, kde si našla skulinku a vyvěrá na povrch půdy. Voda ale není pitná, je u pole, není ani sledována hygienickou stanicí. Vodu jsme si nabrali a v další části naší cesty jsme dělali pokusy s vsakováním vody do různých druhů půd. Vsakování jsme hodnotili 1, 2, 3 body- 3 bylo nejlepší bodování ( nejrychlejší vsak). Zkoušeli jsme půdu na poli, na polní cestě, na trávníku v parku, na půdě v listnatém lese a na dlažbě u silnice. A co myslíte, že vyhrálo s nejlepším vsakováním? Byla to půda v listnatém lese a dostala 3 body.
Děti si po cestě notovaly naši písničku o veverkách a paní průvodkyně shodou okolností měla u sebe nafocené listy se stopami lesních zvířat. Tak to se povedlo. Poznáte stopu veverky? Poznaly, přišly i na to, jak asi skáče. Bystré hlavy.
Teď už se cesta ubírala k cíli – ke školce – kde jsme celou naši výpravu zopakovali, zhodnotili, ujasnili si nové pojmy a rozloučili se s velkým díky za velmi zajímavou a obohacující vycházku. Obdrželi jsme mapu Žďárských vrchů, karetní hru kvarteto s obrázky mnoha druhů živých organismů a pexeso se zajímavostmi našeho regionu.
Děkujeme a snad příště na shledanou.
Hezké slunné dny všem
s pozdravem paní učitelky