Mařeno, Mařeno, v pekle mají zavřeno a v nebi tě nechtějí – skoč do vody raději.
Ta naše Morana, Mařena, Zima, Morena, Smrtholka, či jak chcete, si musela na utopení počkat do pátku 24. března, kdy si ji každý chtěl chvilku nést na její poslední cestě ke Stavišti. A když se pak ozvalo bouřlivé “ HUŠ, HUŠ, HUŠ, UTEČ ZIMO UŽ! Měla to sečtené. Voda ji pohltila a pomalu odnášela pryč. Zprvu se zdálo, že se k nám vrací zpět, ale potom ji přece jen proud přemohl. S radostí jsme nastupujícímu jaru připili na zdraví a cestou zpět jsme si nazdobili “ lítečko „, které Moranu nahradilo. Na školní zahradě jsme ještě všichni spálili bacily a neduhy, které nás v zimě trápily. Rozloučení : AHOJ VEVERKY! AHOJ JEŽEČCI! Bylo tečkou za příjemně prožitým jarním dopolednem.